Přírodní park Velkopopovicko

(PP VP)

Přírodní park o ploše 22 km² byl vyhlášen v roce 1993 s cílem zachovat ráz krajiny s výraznými přírodními a estetickými hodnotami (vyhláška č.88/ŽP/1993 OkÚ Praha-východ o zřízení PP).

Přírodní park Velkopopovicko se nachází v posázavském regionu, na jihu okresu Praha-východ. Území je zelenou oázou v jinak hustě zabydlené a zastavěné oblasti Říčanska. Aglomerace Velké Popovice, Kunice, Mirošovice, Kamenice a Pyšely tvoří téměř kruhové ohraničení parku. Severní hranicí přírodního parku určují velkopopovické ulice: Ringhoferova, Pivovarská a následně Masarykova. Východní část parku zasahuje k Horní Lomnici, protíná Kovářovice, Zaječice, a blíží se k městu Pyšely. Jižním cípem se park sotva dotkne u Nespek Sázavy. Stará benešovská silnice (603) v úseku Vlnovka - Nespeky tvoří západní hranici parku. Lesní porost plynule přechází na druhou stranu silnice a je součástí dalšího rozsáhlého přírodního parku PP Hornopožárský les.

Ladovská malebná kopcovitá krajina Velkopopovicka se nachází v mírně teplé a vlhké klimatické oblasti. Na vyrovnaný teplotní režim má vliv dostatek lesních a vodních ploch. Orná půda je zastoupena na menší části území, převažující je podíl  lesní půdy, luk, pastvin, lad, suťovišť, mokřadů a vod.

Lesy tvoří téměř polovinu rozlohy přírodního parku. Nalezneme zde jak nepůvodní kultury smrků a borovic, tak i přirozené listnaté lesy: https://cs.wikipedia.org/wiki/Les, lesní biotop:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Biotop s převahou buku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Buk_(rod)
nebo dubu, který se vyskytuje na kyselých půdách (acidofilní bučina, doubrava), ojediněle i jedlové doubravy. Mnohé jsou v České republice legislativně chráněny jako hodnotné porosty. Dalším původním lesním biotopem je acidofilní biková doubrava, kde v jejím bylinném podrostu (patře) dominují biky: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bika,
ostřice: https://cs.wikipedia.org a trávy: https://cs.wikipedia.org. Zvláštní pozornost je třeba věnovat řadě význačných stromů, zejména buků, dubů, borovic, klenů, habrů aj. Nacházejí se jak na lesních pozemcích, tak mimo ně, a většina z nich má charakteristiky, pro které některé již byly vyhlášeny jako památné stromy. Staleté lípy a  duby stojí osamoceně nebo ve stromořadí lemují staré cesty.

Páteří přírodního parku VP jsou zahloubená údolí Mokřanského a Křivoveského potoka. V povodí potoků jsou četné drobné přítoky, mokřiny, prameniště a studánky. Mokřanský potok pramení severně mimo území parku v Radimovicích, protéká Velkými Popovicemi a nově revitalizovanými meandry kolem lesa Daleška jižně dále do parku. Křivoveský potok pramení v parku a do Mokřanského potoka se vlévá u Řehenic. Po soutoku s Pyšelským potokem se  Mokřanský potok vlévá do Sázavy v Nespekách. Tento vodní systém byl ještě koncem 20. století používán jako odpadní roura pro celou okolní oblast včetně pivovarské výroby. Zápachu pivovarnických kalů paradoxně vděčíme za současnou přírodu v údolí Mokřanského potoka, téměř nedotčenou výstavbou. Potoku se výrazně ulevilo vybudováním čistírny odpadních vod pro pivovar a obec Velké Popovice, jeho vody a břehy znovu osidlují přirození obyvatelé. Postupně probíhá revitalizace četných rybníků, které jsou přirozenou součástí vodního systému v povodí Mokřanského potoka. Z vybraných vzácných druhů se vyskytuje v parku rak říční (Astacus astacus), mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a škeble rybniční (Anodonta cygnea).

Podél vodních toků se nacházejí údolní olšiny. Přirozenou náhradní vegetaci reprezentují nejčastěji mezofilní louky, na podmáčených místech nehojné pcháčové louky a častější tužebníková lada. Mezi vzácné druhy rostlin, rostoucí na tomto území, patří prstnatec májový (Dactylo-rhiza majalis). Ohroženým druhem je pérovník pštrosí (Mattheuccia  strupthiopteris), jenž se nalézá u Mokřanského potoka nedaleko Pavlovy skály. Na mezích nad Mokřanským potokem se vyskytuje ohrožený bělolist rolní (Filago arvensis) a kriticky ohrožený bělolist žlutavý (Filago luttescens). U silničky od soutoku Mokřanského a Křivoveského potoka roste kriticky ohrožený zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria).

Geologicky území náleží do Středočeského plutonu. Středočeský plutonický komplex je rozsáhlé těleso vyvřelých hornin (plutonických a žilných) různorodého petrologického a chemického složení. Geologický podklad tvoří tvrdé horniny hlubinných (granodiorit) i žilných magmatitů. Na mnoha místech na území parku nacházíme ložiskovitě  drobná kamenná moře a svahové sutě. Můžeme také pozorovat známky těžby kamene v minulosti. Zásahy do skalek a skalních výchozů v lokalitě Ve Stádlích náleží k drobné, selské těžbě kamene v novověku, a pozůstatky, o něco rozsáhlejší novověké těžby kamene, vidíme v menších jámových lomech kolem silnice do Lojovic. Rozsáhlejší zásahy do skalního podloží a lomy kolem Velkých Popovic jsou pozůstatkem již technizované těžby gabrodioritu, modročerné žuly. V územích budovaných granitoidy lze očekávat ještě jednu hlubší artézskou zvodeň, vázanou na ložní puklinový systém. Masivy sineitu a žuly zde ukrývající ložiska čisté podzemní vody. Výtečná jakost a vydatnost pramenů byla v 70. letech 19. století zřejmě jedním z hlavních důvodů přenesení výroby piva do Velkých Popovic. Počátkem 60. let 20 stol. voda do pivovaru přitékala celkem již z 12 lesních studní. Následně byly vrtány další studny v lesnatých údolích v lokalitách Krámský a Brtnice. Hydrogeologicky představuje území krajinu s jedním kolektorem, ve zvětralinách a svrchních zónách rozpukaných podložních hornin.

Půdy jsou závislé na proměnlivém geologickém podloží, což předurčuje i jejich přiměřenou pestrost. Na místních horninách granodioritického typu, tedy podobných žule, vznikají zpravidla lehčí kyselé půdy s výrazným podílem písčité složky. Místně se nacházejí půdy nivní.

Krajina je kulturní,  obývána a obdělávána  od starší fáze vrcholného středověku (13. stol). Terasovitě naskládané valovité útvary v lesích kolem Lojovic (lokalita Brázda a Ve Stádlích), nesou všechny znaky terénních úprav pro zemědělské využití území. Mezní linie, vytvořené z kamenů a balvanů vysbíraných z přilehlých pásů polí nebo i pozemků jiného určení, zmírňovaly svažitost obdělávaných ploch, snižovaly účinky eroze, vytvářely hranice pozemků. Na území parku je několik, archeologicky zatím pouze povrchově prozkoumaných lokalit, datovaných do středověku. Spekulace o starším původním osídlení Kelty nebo Slovany  zatím nebyla potvrzena.

Přírodní park využívají obyvatelé k relaxaci a sportu. Naučné stezky „Krajem Josefa Lady“ a „Krajinou barona Ringhoffera“ informují návštěvníka o přírodě a historii kraje. Hustá sít turistických a cyklistických tras  využívá  staré formanské a kočárové cesty přes  lesy a pole.

Pro vývoj a existenci  přírodního parku Velkopopovicko jsou klíčové 4 okolnosti.

1. uchování jeho integrity
2. vyloučení prostorového narušení stavbami a terénními úpravami
3. eliminace nepůvodních organismů
4. vyloučení  chemické, hlukové, světelné a jiné kontaminace